Spousta trenérů nevěnuje pozornost tomu, jaký velký dopad má na motoriku a pohybové schopnosti atletů to, co dělají mimo atletické ovály. Basketbalový fenomén dnes zkoumají i vědci z univerzit a snaží se doporučit, jaké cviky by mohly být nejvhodnější pro rozvoj dobré orientace v prostoru a co nejdynamičtějšího odrazu.
Skok do výšky je technicky náročná disciplína. Cílem závodníka je v souladu s pravidly překonat laťku v co možná nejvyšší výšce. Výkon trvá několik sekund a je charakterizován zvýšenými nároky na rychlostně-silové a koordinační pohybové schopnosti. Velkou roli hrají i somatické předpoklady atleta – obvykle větší tělesná výška, delší končetiny, menší tělesná hmotnost apod.
Je známé, že skokani do výšky se rádi předvádějí tím, jak doráží na basketbalové koše. Sociální média jsou zaplaveny videi amatérských basketbalistů, kteří se dokáží vznést do pozoruhodných výšek, aniž by se věnovali tréninku skoku vysokého. Jak je to možné?
Spousta takových sportovců se v životě nedotkla činky v posilovně, nemají zkušené trenéry a nečtou odborné příručky o plánovaném tréninku.
Tajemstvím jejich skvělé kondice je jejich motivace a vášeň pro skákání. Americký trenér Victor Lonsky to popsal jako „svědění v chodidlech". Dalším důvodem je to, že neskáčou k obruči vždy stejným způsobem. Snaží se otáčet, dělat stále nové triky, baví se.
Abyste pomohli atletovi dosáhnout maximum ve vertikálních skocích, je nevyhnutný trénink specifické síly a koordinace.
John Kiely popisuje výcvik dovednosti jako cestu přes hustě zarostlý chodník. Čím více budete trénovat, tím více se cesta zužuje, takže je těžší po ní chodit. Čím více trénujete různorodá cvičení, tím víc se cesta rozšiřuje. Čím širší cesta, tím snadnější pohyb po ní. Proto je určitá míra variability životně důležitá, aby se zachoval tréninkový progres a vyhýbali jsme se zraněním.
Tréninková doporučení
Chcete-li pomoci trenérům a skokanům vytvořit celkově efektivnější program, zde je hlavní seznam způsobů, jak se uplatňují čtyři formy variability. U některých jednotlivců může tvořit 10-20% tréninku, pro ostatní to může být až 50%. Každý sportovec má různé potřeby tréninkových variací.
- Různé výškařské odrazy, ne jen flopového stylu (stredl, nůžky, převalení, odrazy z obou noh atp.)
- Různé dálkařské odrazy přes překážky, nebo malé krabice
- Překážkářské pohyby a skoky
- Skokové kombinace
- Variabilní skákání
- Skoky parcourového stylu, které se dají udělat bezpečně, nebo upravený parcourový styl skoků
- Běhání nebo trénink překážkářských disciplín
- Házení na basketbalový koš – věšení, nebo kreativní věšení košů se sníženou obručí
- Hraní basketbalu nebo volejbalu přinejmenším jako zahřání, nebo pro „vyběhání" po tréninku
- Komplexní posilovací a skoková cvičení
- Francouzský kontrastní trénink
- Komplexní běh se skoky
- Komplexní skákání do hloubky se specifickými skoky
Pokud jde o vertikální skoky na dráze, je tréning variací zásadním pro rozvoj koordinace a další zlepšování. Jednostranný trénink může vést k zastavení růstu výkonnosti a ztráty motivace. Sprinty, skoky a všechny pohyby mezi tím pracují společně a pomáhají vytvořit silnější skokanskou techniku.
Pro odbornou literaturu hledejte heslo: Specific VariabilityFoto: J. Kucharčík, atletika.cz
